Obloha vymetená po včerejším vydatném dešti. Den jako objednaný na cestu do Tróje. Cestou k minibusu si kupuji v pekařství kapsu z listového těsta plněnou nějakou masovou směsí, slečna mi ji podává v igelitové rukavici, hezky se usmívá a něco si špitá s kolegyní stojící vedle. Platím. Na ulici se ptám na cestu, no spíš ukazuji na mapě kam se chci dostat. Autobus je mezinárodní slovo tak si rozumíme. Už je na místě a sedí v něm slovenský pár. Po 20 min. přisedá Long Charles, a vyrážíme. Pokračujeme ve včerejší debatě a cesta ubíhá.
Trója dnešních dní je jen zlomkem toho co bývala kdysi a je potřeba hodně velké představivosti, aby se z rozvalin dalo vyčíst víc než jen několik rozpadlých zdí. I tak je možné se zde v myšlenkách přenést pár tisíc let zpět. To ve chvílích kdy před ani za Vámi nejsou davy turistů, a Vy naráz sami procházíte po prašné cestě z obou stran ohraničené mohutnými vysokými zdmi. Po stejné cestě, po které museli kráčet všichni obyvatelé staré a mocné Tróji. Ti šťastnější tu by spíš nošeny nosiči na bohatě zdobených lůžkách….
Až na pár turistů jsme tu byli s Charlesem toto roční období sami. Snad i díky tomu nebylo tak těžké si představit to jak se v Tróji žilo těsně před jejím zánikem…….
Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?
Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa
Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.