Otel Cemik, písmeno H. není jediným nedostatkem

Sapa, Vietnam, Ásie, Vit Lastovka, Jaknacesty.cz (1)

Jak jsem tak chodil Vanem od jednoho zavřeného hotelu ke druhému litoval jsem, že jsem si předem nezjistil o ubytování ve Vanu víc. Bylo to zvláštní ale přijel jsem do města Van v domě kde všechny probíhaly rekonstrukcí. Zašel jsem do postraních uliček, zkoušeje štěstí oslovováním místních. Nakonec jsem nad vchodem do jednoho baráku zahlédl ceduli Otel Cemik. Otelu Cemik nechybělo jen písmeno H ale především pořádná rekonstrukce. Byla to šílená díra ale v “recepci“ byla wifina a to mi stačilo. Pokoj jsem získal trochu zvláštní způsobem ale aspoň jsem měl další úsměvnou historku. V recepci mi pan Cemik sdělil, že pro mě má jeden pokoj. Vyšli jsme o patro výš, otevřely dveře. Na posteli se zrovna probouzel mladý Turek. Oteliér mu řekl něco turecky a mladý Turek vyletěl jako střela:„pokoj je tvůj“ pravil pan Cemik a odešel. Vše co bylo na posteli jsem dvěma prsty strhnul, hodil do rohu místnosti a rozbalil jsem spacák. Nikde žádný nepříjemný hmyz a tak jsem to prubnul.
Snaha získat Iránskou měnu byla zbytečná. Ve dvou směnárnách je vůbec neměli a ve třetí mi dali takový kurz, že jsem šel o dům dál. Ke všemu jsem si ani nemohl vyzvednout turecké liry, protože u všech bankomatů jsou dnes fronty, někde i deseti lidí. Bankomat, kde nikdo nestojí je prázdný, Turci mají dnes asi výplatní den. Výměnu peněz jsem musel nechat až na Iránský Tabriz. Anabáze s výměnou peněz mi připomněla postoj řady Turků k Iránu. Asi nejlépe to vystihl Turek, kterého jsem potkal v autobusu z Istanbulu do Canakkale. Shrnul to do jedné věty: pokud se o Irán zajímá USA, projeví se to i ve zprávách v Tureckých médiích. A takřka vždy kontextu co si USA myslí o Iránu. Jinak se většina Turků o Irán vůbec nezajímají. Z toho se dá nicméně vypozorovat i postoj Turků k USA. Není to totiž Německo, které je vzorem. Je to USA. Promítá se to i do Tureckého filmového průmyslu. Viděl jsem celou řadu akčních scén na chlup stejných jako z amerických filmů. I hlavní představitelé měli velmi podobné rysy obličeje. A tak jsem viděl Tureckého B. Willise a A. Jolien a pár dalších Tureckých herců, kteří jakoby vypadli z oka svých slavnějších originálů. Amerikou se inspirují i politici. Hlavní zprávou dne byl několika minutový záběr na tureckého prezidenta, jak držíc v ruce tablet (jasně že americké značky Apple) vede videokonferenci se svými kolegy. Úsměvné na tom je, že tak 5 měsíců zpět, proběhla na CNN naprosto stejné reportáž s B. Obamou v hlavní roli.

Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?

Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa

Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.

Something went wrong. Please check your entries and try again.