Dobrodružství spojené s nezávislým cestováním začalo dřív než jsem se nadál. Po příjezdu na Sofijské autobusové nádraží jsem marně hledal další autobusový spoj, který mě měl přepravit ještě téhož dne do Istanbulu. Žádný tam pro mě totiž nebyl. Jediný, který se zrovna chystal k odjezdu byl nacpaný k prasknutí. A řidič mi taktně naznačil, že s ním nepojedu a ať si vystoupím, že odjíždí.
Snažil jsem se zorientovat ve spleti uliček nepřehledného Sofijského nádraží a pobíhal jsem splašeně od jednoho stánku k druhému, hledajíc ten s označením mého dopravce. S pomocí několika dobrých duší jsem se nakonec dostal až do kanceláře informací kde se mě ujaly dvě Bulharky. Vysvětlil jsem jim v čem je můj problém a zbytek jsem už mohl nechat na nich.
Po hodině vysedávání a řadě telefonátů mi nakonec sdělily, že moje jízdenka na autobus, který mezitím odjel je sice správná ale jinak k ničemu. Aspoň pro ten den. Majitel přepravní společnosti, ke kterému se nakonec protelefonovali a který tou dobou polehával doma v horečkách (asi jsem nebyl jediný ztracený pasažér) jim sdělil, že mě v systému nemá vůbec uvedeného a nemá tudíž ponětí, že s jejich společností mám dále pokračovat do Istanbulu. Ženské na informacích mu potvrdily, že jízdenka co mám je evidentně pravá a tak nastalo kratší ticho, které bylo vystřídáno dalším čekáním.
Po zhruba hodině zavolal Bulhar znovu, s tím že mi zajistil jízdenku do Istanbulu u jiného dopravce na zítra ráno. Zároveň mi zajistil ubytování u kamaráda, který pro mě přijede za 15min.
S díky jsem se rozloučil s ženskými z informací a vyrazil….
Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?
Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa
Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.