Princeznina zahrada ve městě Máhán

Další den na cestě do Máhánu jsem se stavil ještě v Bāgh-e Shāzdeh neboli Princeznině zahradě. Poslední, co byste v takové pustině, která se rozprostírá na jihovýchodě Íránu, očekávali, je nádherná a svěží kaskádovitá zahrada plná záhonů růží a květin různých barev skrytých za vysokou ohradní zdí. Zahrada se rozprostírá na 5,5 ha a sjíždějí se sem na pikniky Íránci ze širokého okolí. Navíc zahrady jako je tato jsou požehnáním pro mladé Íránce, kteří nemají moc příležitostí se nevázaně sejít na veřejnosti s opačným pohlavím. A tak po zahradě korzují skupinky mladých Íránek a Íránců, navzájem po sobě z dostatečné vzdálenosti pokukují, sem tam se k sobě přiblíží, aby se zase vzdálili. U ohradních zdí, oddělených od centrálního vodního kanálu stromy a keři, zahlédnete dvojice milenců a mladší sestru dávající pozor jestli náhodou nejde kolem někdo jiný než jen ten cizinec. Byla by to tu naprostá idylka, kdyby v Íránu byla idylka.

„Hello, mistr!“ Zdraví mě čtyři dívky sedící na trávě, a po mé odpovědi: „Hi, girls!“ se sborově rozchichotají. Lidé si mě tu hodně prohlížejí, neklamná známka toho, že sem málokdy turista zavítá. Co chvíli po mně někdo volá: „Hello, mister!“ Jeden mladík přichází přímo ke mně a podávajíc mi ruku mě oslovuje: „Hello, how are you?“ Tím ale jeho znalost angličtiny nebo možná smělost končí, a tak zase odchází. Oceňuji, že si svoji angličtinu snaží cvičit, a tak naprosto vždy odpovídám. A když cítím, že by chtěli pokračovat v rozhovoru, bavím se s nimi dál v jednoduchých větách. Aspoň to pro ně mohu udělat. Pak už jen rozdávat vlaječky České Republiky.
V Máhánu vystupuji před svatyní jednoho z nejvýznamnějších Sůfijských mystiků a básníků Šáha Nematollaha Valiho. Šáh zemřel v r. 1431 v úctyhodném věku 100 let. Jeho hrobka se stala záhy významným poutním místem nejen pro členy Sofijského řádu. Kromě jiného hrobka vyniká kopulí a dvojicí minaretů vykládaných mozaikou geometrických obrazců v tak pro Írán typické tyrkysové barvě.
Cestou zpět do Kermánu projíždím kolem velkého parku s lunaparkem, dalším to Íránským fenoménem. Nevím, jestli jsou Íránci tak hraví nebo jestli je to jen náhrada za náš způsob zábavy, ale lunapark, aspoň malý, je v každém malém městě. Kermán je ale velké město a tak i z okna auta vidím, že lunapark je plný lidí, jako o Matějský. Opodál se ještě hraje volejbal a badminton a opětně je velká účast. Není se co divit, je pátek a to je tu volno.
I když jsem v Kermánu neviděl vše, co jsem si původně naplánoval, snědl jsem tu za 2 dny celkem 4 melouny a to je taky zážitek!