Pátek ve městě Tabríz

Pátek je v Islámských zemích den volna. V Íránu mají ještě některá povolání volno ve středu odpoledne. V Tabrízu není zrovna moc míst, kde by se mladí lidé a lidé celkově mohli scházet. I proto se většina mladých lidí schází v Elgoli parku, kde se svými kamarády nebo v doprovodu rodičů korzují kolem centrální, uměle vybudované vodní nádrže. Elgoli park i díky své rozlehlosti je místem pikniků národním zvykem všech Íránců. Sem tam uvidíte dvojice, jak hrají badminton. Vlastně si jen tak pinkají s míčky bez sítě, kurtu a pravidel někde mezi stromy. Sport, který tu ale vládne, je volejbal. Ten tu hrají snad všichni. Síť nepotřebují, prostě se sejde kolem 5 přátel, kluků i dívek a může se hrát. Na některých je poznat, že sem chodí už dost dlouho soudě podle úderů. Hraje se hlavně v parku, na chodnících, kde je dost místa. Náhodný kolemjdoucí může sem tam dostat míčem, který přiletí odnikud. Zbytek mladých buď poposedává na patnících, nebo v místním občerstvení v parku a při čaji debatují. Není potřeba dodávat, že odděleně. Potkávat se na chodníku, míjet se, hrát volejbal, to ano, ale sednout si někam v soukromí? Občas uvidíte skupinu dívek čekající na skupinu hochů, ale nikdy se ty skupiny nepromísí. I přes náboženská omezení si to užívají. Co jiného jim také zbývá, když víc bez rizika postihu nemůžou. Muž a žena jdoucí vedle sebe znamená vždy manželský pár nebo sourozence nebo jinak příbuzné.

Dalším místem setkání je menší lunapark hned vedle umělé vodní nádrže. Velké Ruské kolo a pár dalších atrakcí je jediné státem povolené vzrušení s dávkou adrenalinu a tak je zde plno. Mladí Íránci nemají nic takového jako bary, diskotéky, kluby. Párty, kde by se všichni mohli sejít, bavit se, tančit a dovádět. Je to smutný pohled na mladé lidi, jak poposedávají anebo kolují kolem rybníku v oddělených skupinách sem tam v doprovodu s rodiči či mladšími sourozenci. A držet se za ruce? Paradoxně to jsou kluci, co se zde drží za ruce nebo jsou do sebe různě zavěšeni.
Přísná pravidla jsou i ve způsobu oblékání. Ta však platí jen pro dívky. Takže zatímco řada mužů hraje barvami, všechny ženy kolující kolem rybníku jsou v černém. I tak je tu dost odvážných dívek, které mají hlavu zahalenou velmi tenkým šátkem, takže jim jsou vlasy dobře vidět. Některé mají dokonce obarvené vlasy na blond, aspoň ten kus vlasů, který jim zpod šátku jakoby náhodou, ale přitom velmi rafinovaně vykukuje. Dalo by se říct, že to co chybí v nápaditosti a barevnosti v ženském oblečení muži svými módními a barevnými kombinacemi plně nahrazují.

To, že jsme si s Alim skutečně sedli, soudím i podle toho o jakých věcech se otevřeně bavíme. Žádná z mých otázek není nezodpovězena. Dozvídám se, že jsou možnosti, kdy si některé mladé páry dokážou najít způsob jak být spolu a to i s plným vědomím rodičů. To je ale vždy spojené s velkým rizikem, že je morální policie odhalí a pak jim hrozí postih v závislosti na provinění. Naštěstí je dost rodičů, kteří to berou vše s rezervou. Sami byli mladí, ale hlavně žili v době, kdy Írán byl tím, čemu se říká moderní společnost. Žili před rokem 1979.
V parku jsou sice stany, které si můžete pronajmout, něco na styl kempu, ale obchází je a kontroluje je policie, aby náhodou nebyl v nějakém stanu muž ve společnosti ženy. To je i důkazem, že zde kvete i nejstarší řemeslo. Někteří muži si totiž vodí do stanů prostitutky.

Velká část trávníku v parku je pak pokryta pronajatými nebo vlastními stany, u kterých Íránci provozují piknikování. Tím jsou koneckonců proslulí. Íránci jsou skutečně schopní udělat si piknik kdekoliv to je jen možné. Na kraji silnice, pod mostem, tak že vám to z dálky přijde, jako že tam jsou bezdomovci. Rozbalí se deka, vyndá se plynová bomba a dá se ohřát polévka, mezitím se připraví nádobí, a začnou se vykládat doma připravené pochutiny.

První dny v Tabrízu mi v řadě věcí připomněly dobu pro nás naštěstí dávno minulou. Řada zboží je zde nedostatková. To znamená, stejně jako kdysi u nás, že podpultový černý trh je velmi dobře organizovaný, takže ve finále i ten tvrdý alkohol si zde můžete koupit. Vyžaduje to ale vědět za kým jít. V nejlepším případě za někým, kdo má kontakty či příbuzenstvo v Ázerbájdžánu odkud se alkohol pašuje.

• https://en.wikipedia.org/wiki/El-G%C3%B6l%C3%BC