Není Sapa jako SAPA

Prvním místem ve Vietnamu, které jsem se rozhodl navštívit, bylo horské město Sapa. V ČR je to název největší Vietnamské tržnice, ale ve Vietnamu se tak jmenuje oblast blízko hranic s Čínou. I když městečko Sapa je hojně navštěvované turisty a podepsalo se to na něm tím, že doslova každý druhý barák je hotel, restaurace, cestovní kancelář anebo masážní salon, tak v okolí města je toho pořád dost co objevovat.
Řada vesnic si stále udržuje svůj původní ráz a neproměnily se v jakýsi živoucí skanzen. Snad i proto, že Vietnamci nemají takový talent jako Číňané vše organizovat a stavět všude, kde to je jen trochu zajímavé, ticket office a velké parkoviště.
Blízko Sapy je vesnice, kam chodí většina turistů a kde se vybírá vstup už jen za to, že do té vesnice vstoupíte. To je ale naštěstí ojedinělý případ. Nejlepším řešením, jak toho vidět relativně dost, je si půjčit motorku nebo skůtr. Pro tuhle variantu jsme se rozhodli i my s Ronenem, kterého jsem potkal v autobusu z Kunmingu do Vietnamu. V Sapě snad není nic snadnějšího, než si pronajmout motorku. Každou chvíli na vás někdo pořvává: „Hi, motorbike, cheap!“ O motorkách toho moc nevím, a tak jsem byl rád, že tu byl Ronen, který už navíc v Sapě byl před 6 lety. Ze všech možných nabídek jsme si nakonec vybrali tu nejvíce náhodnou. To když jsme si na rohu ulice všimli cedule s nápisem: Rent motorbike 8$/Day, a telefonní číslo. Bylo pozdě večer a motorky už tam žádné nebyly. Zavolali jsme a za 10 min. přijel chlápek, se kterým jsme se nakonec dohodli na ceně 30 USD za 2 motorky na dva dny. Byla to skoro polovina toho, co nám nabízel jeden chlápek předtím. Pravda je, že tenhle měl jen ceduli na rohu ulice a tak si mohl dovolit dát lepší cenu.

Večer v hostelu u kulečníku se k nám přidala ještě Embar, která právě skončila 3 letou vojenskou službu a vydala se na cestu do Asie. S Ronenem se na sebe podívali, a oba naráz řekli: Izrael? A už jsme byli tři.
V 8:30 byly motorky na místě, a tak jsme si mohli vybrat. Původní dohoda zněla poloautomat pro oba. Nakonec jsem byl vděčný za skútr, na kterém potřebujete jen udržovat rovnováhu. Netroufal bych si na Vietnamských silnicích řídit normální motorku, když jsem měl zpočátku co dělat, abych zvládl obyčejný skútr. Prvních 5 min. jsem na něm byl nebezpečný sobě i okolí, ale postupně jsem si zvykal. Byl tu ale jiný problém. Déšť, a to vydatný. Doufali jsme, že během snídaně pomine. Na to bychom čekali další dva dny, a tak jsme vyrazili k benzínce.
V plánu bylo projíždět vesnicemi, a když se nám někde zalíbí, tak sesednout a porozhlédnout se kolem. Měl jsem nějaké tipy, tak jsme zhruba věděli, kde nás bude co čekat. Údolí bylo plné mraků, ale i tak jsme se cestou párkrát zastavili a udělali si pár fotek. I v takovém počasí bylo co fotit, krajina je natolik odlišná od naší, že skoro každé rýžové pole je zajímavé. Obzvlášť po té, co jste jich v Číně moc neviděli.

Klikatící a zhoršující se cesta mě nutila, abych si řízení hodně rychle osvojil. V tu chvíli se začaly hodit i rukavice, které Ronen pořídil. Podle všeho mělo být hůř. Počasí se postupně vylepšovalo, ale silnice se rapidně zhoršovala a chvilkami to ani nebyla silnice. Jen bahnitá škarpa. Na bezpečnosti nepřidali ani Vietnamci, kteří pobíhali po silnici s dětmi a s dobytkem. A pak, když už se tomu všemu vyhnete, vjedete do díry plné vody a bláta.
Mraky se trhaly a na svazích se nám ukazovala první rýžová políčka. Kolem 14 h jsme přijeli do vesničky, u které měl být vodopád. Ženy z místní vesnice se k nám doslova seběhly a začaly nám nabízet to, co měly v nůších na zádech. K velkému překvapení mluvily velmi dobře anglicky, tak jsme se rychle dozvěděli, kde se vodopád nachází.
Ženy s nůšemi se nás už nepustily a vlastně se staly našimi dobrovolnými průvodci. Nebylo to zas až tak nezištné. Od jiných obchodníků a prodejců se odlišovaly nejen dobrou angličtinou. Byla s nimi neuvěřitelná zábava, a navíc prodávaly něco, co samy vytvořily. Tím se to lišilo od skupiny trhovců, kteří vás obklíčí a výrobky z čínských továren, které vám nabízejí, vydávají za místní produkty. „Hand made, hand made!“ Tady na obřích kamenech pod vodopádem, který přes nůše nebylo vidět, se spíš dalo uvěřit slovům hand made. Dá se tomu spíš uvěřit i díky tomu, že veškeré jejich oblečení a doplňky, co mají na sobě, jsou vyrobeny ze stejných látek a se stejnými motivy a ozdobami jako výrobky, co se vám snaží prodat.