Vysněný Assos

Nejvýznamnější památkou na Akropoli je chrám Athény (530 př.n.l.), ze kterého také vládl král Hermias. Model chrámu je v přímém kontrastu k několika sloupům, které na místě zůstali. Tak jako všude jinde na světě jsou bezpochyby i zde kamenné bloky z chrámu součástí základů staveb v širokém okolí. A nebo rozmístěny po evropských a amerických muzeích. V případě chrámu v Assosu je velká část nálezů umístěna jak jinak než v Louveru. Při pohledu na sloupy si až teď uvědomuji, že to byly diapositivy právě z tohoto chrámu, které jsme se museli na dějinách umění drtit nazpaměť. Dórský, Iónský, Korintský. Základní dělení Antických sloupů podle tvaru hlavice, patky a dříku. A já se teď dotýkám dórského sloupu, jehož zašedlé a poškrábané dijáky se mi vryly hluboko do paměti. Staří Řekové si uměli vybrat ta nejlepší místa pro své chrámy. Za pěkného počasí je z Akropole nádherný výhled do celého okolí. Na dohled je i ostrov Lesbos. Až pohled na rudou Tureckou vlajku, která je hrdě vztyčena snad na každém významném kopci v Turecku mě vytrhne z představ o starém Řecku a dojde mi, že jsem v Turecku. Památky a pohled na ostrov Lesbos je jediné co má přívlastek Řecké, zbytek kolem je už jen a jen Turecké.

Na Akropoli už toho moc nezůstalo, i tak mi to ale vystačilo na 2h, během kterých jsem prolezl kolem každého kamene. Bylo pozdě ale i tak jsem si nemohl odpustit ještě průzkum amfiteátru, který byl zasazen do svahu pod akropolí.
20min. rychlou chůzí a už stojím u bran divadla. Jsem jediný návštěvník a účinkující zároveň. Je už po 18h a není zde nikdo kdo by mi řekl, že je už zavřeno. Brána je otevřena. Tohle je jedna z výhod, když objíždíte ne moc známé památky mimo sezónu. Celé místo máte pro sebe. Jen sem tam přijede dvojice rozhlédne se (pomyslí si, zase další divadlo) a po 10min. jedou dál. To, co je ale na místech jako je toto dech beroucí je vidět až z posledních řad. Až když se vyškrábete úplně na hodu, zdoláte poslední schod, otočíte se a pak ať už chcete nebo nechcete musíte se posadit. Ten výhled, ten Vás usadí. Napadne Vás ještě: to jsou panoramata……….
Celé místo kolem divadla je značně zarostlé keři a travinami. A když se škrábete po cestě nalevo od divadla ve snaze se dostat ještě výš, hrozí vám, že si zaklíníte nohu mezi kameny, které se odhalí až když prošlápnete trs trávy nad nimi. Když ale vše toto překonáte i s od keře natrženými kalhotami, otevře se před vámi prostor s ruinami agory a gymnázia (2 stol.př.n.l.). Spolu s jedním jediným olivovníkem to vše v západu slunce působí dost surrealisticky. Ještě hodinu jsem poposedával na různých místech agory, to když jsem se snažil představit jak na tomto místě muselo být živo 2200 let nazpátek v době největší slávy. Vždyť agora bylo nejvýznamnější místo každého antického města….. Slunce zapadalo za kopec a byl jsem nucený nasadit čelovku. Ve tmě vše vypadalo ještě víc nebezpečně a vzhledem k tomu, že jsem nechtěl někam zapadnout celý, rozhodl jsem se následovat světelný kužel, který vycházel z mého čela  . Bylo kolem 22 h. když jsem se dostal do pokoje.