Miandoab, dechberoucí pohostinnost

Rozloučil jsem se se Salimem a jeho rodinou v místech, kde mě před 2 dny vyzvedával. Salim mě zde vyzvedával sám, přišla se se mnou ale rozloučit celá rodina.
Ve městě Miandoab jsem měl původně strávit jen jeden den na cestě do Tekht-e Soleymanu. Otevřenost a pohostinnost s jakou mě přijala rodina Salima a jeho ženy Nedy mě nakonec přiměla zůstat o něco déle. I přesto, že Salimova rodina patří mezi ty šťastnější, co si mohou dovolit hostit po několik dní cestovatele z daleké země, aniž by je to finančně zruinovalo, tak mě jejich pohostinnost a otevřenost skutečně ohromila a zaskočila zároveň. Už jsem nebyl sto rozpoznat, kdy mi něco nabízejí, protože jim to jejich tradice tak velí, anebo proto, že to tak vážně myslí. V prvém případě je na mně to s díky odmítnout, ale v druhém případě by to bylo považováno za velkou neslušnost. Vždy jejich pozvání vyzněla naprosto upřímně a nestrojeně. Ať už to byla pozvání na oběd či večeři, odvoz do Tekht-e Soleymanu nebo okamžik, kdy mě bratr Salima doslova odstrčil od pokladny, když jsem chtěl v obchodě za sebe zaplatit útratu.
A tak necelé 3 dny strávené v tomto malém městě byly vyplněny návštěvami u několika rodin a s tím spojenými hostinami, a celodenním výletem na Takht-e Soleyman kam mě Salim s celou svou rodinou odvezl autem.
Nedaa, Salimova žena, připravila jídlo na piknik a vyrazili jsme. Cestou jsme ještě vyzvedli její mladší sestru ze školy a jejich matku a mohlo se jet.
Cesta na Tekht-e Soleyman byla o dost delší, než jsem čekal, a místy jsme i bloudili. Cestou jsme se stavili v uboze vypadající kurdské vesnici a pak už nás čekal Tekht-e Soleyman.
Tekht-e Soleyman, doslovně Šalamounův trůn byl významným Zoroastrickým centrem Sasánského období 5. stol. př. n. l., během kterého zde byla vybudována řada chrámů včetně chrámu věčného ohně. Tekht-e Soleyman je umístěn na vrcholu vulkanického kráteru a v jeho středu je přírodní jezero. Po arabském vpádu v 7. stol. n. l. toto místo dostalo semitské pojmenování, protože bylo podle legend spojováno s králem Šalamounem. V legendě se mimo jiné praví, že král Šalamoun uvěznil obry ve 100 m hlubokém kráteru Zendan-e Soleyman doslovně Šalamounovo vězení, které leží na dohled od Tekht-e Soleymanu. Tento kráter byl v pozdějších dobách skutečně využíván jako vězení.

Tekht-e Soleyman je evidentně oblíbeným výletním místem dětských školních autobusů. Kromě dvou aut byly na parkovišti dva autobusy plné dívek. Intenzita jejich neustálého chichotání se zvýšila okamžikem, kdy jsem vystoupil z auta. Až je jejich učitelky musely usměrňovat. A já kamkoliv jsem se hnul tak mi byl v patách Salim. Přece jen by bylo nevhodné, kdyby se některá z nich dala se mnou do řeči. Především pro Salima jako mého hostitele.
Íránci milují pikniky a tak po vystoupení z vozu jsme se do jednoho pustili i my. Konec konců v našem okolí jsem napočítal kolem 10 stanů, ze kterých s pravidelností vybíhaly dívky za dohledu svých učitelek. Polévka se dala vařit a Salimova matka s Nedou se daly do příprav všeho, co k pikniku patří. A není to jen tak nějaká odpolední svačinka, takový piknik zaplní i celý kufr v autě. Piknik je jedna z věcí, která je neodmyslitelně spjata s Íránskou kulturou.