Dobrotivý muslim Mahmůd

Jeden z důvodů proč jsem se ráno nechal ukecat k organizovanému výletu byl i slib, že mě při zpáteční cestě dopraví včas abych stihl jediný spoj, který toho dne odjížděl do Diyarbakiru. Zatím co jsme seděli v minibusu a čekali na zbytek lidí, odjížděl z Kahty můj spoj. Řidič mě ale uklidňoval, že se to stihne. Zajímalo mě jak. Po 15min. stavíme na křižovatce u benzínové pumpy uprostřed ničeho a řidič mi vysvětluje, že mám počkat támhle na rohu a brzo tu pojede autobus. Setmělo se já seděl na batohu uprostře tmy před benzínkou a snažil se odhadnout jestli ty světla co se blíží patří autu nebo autobusu. Po zkušenostech jaké jsem zatím udělal, jsem nějak prostě věděl, že dřív nebo později tudy skutečně pojede slíbený autobus. Bylo to sice později než dřív ale hlavní bylo, že po hodině a půl čekání přede mnou jeden zastavil a jelo se. Pravda, jen do města Siverek.

Procházím potemnělými uličkami. Je něco po 22 hodině a na ulici už moc lidí není. Doháním jednoho zarostlého turka, prvního co jsem za celou dobu v Turecku. Zdravím a ptám se: „otogar, Diyarbakir?“ . Turek se rozzáří mávne na mě a udává směr. Jeho pěti a sedmi letí kluci musí chvílemi popoběhnout aby nám vůbec stačil. Mahmůd je 27-letý Kurd a živí se jako natěrač. Jeho slova mi potvrzují, že patří mezi radikální muslimy. Chválí Ahmadenyžáda a Asada. Paradoxně mezi Íránským a Syrským prezidentem moc velké přátelství nepanuje, vlastně se nemají vůbec rádi. Po té co se dozvídá, že v ČR je jen jedna mešita, naznačuje, že by jich tam mělo být víc, že islám je dobrý. Za jiných okolností, bychom si vůbec nepadli do oka, a dokonce by z nás byli nepřátelé. Teď nás ale spojuje to, že já potřebuji pomoc a on si považuje za čest, že může v nouzi pomoci poutníkovy. U nádraží si Mahmůt padne do náruče s kamarádem a třikrát se objali a políbili. Podávám mu ruku ale on už mě tiskne na svou hruď a líbá na tvář. Pro oba to bylo nečekané setkání.
Obejdeme všechny přepážky a nakonec mě Mahmůt u jedné usadí a hned mi objednává čaj a vodu. Nepouští mě ke slovu a vše dohaduje za mě. Nakonec mi oznámil, že mě odvezou rovnou do města Van. To je lepší než jsem čekal, původně jsem myslel, že budu muset přes Diyarbakir. Nastává však menší problém. Turecké peníze mi došli a vytahuji jen eura. Bankomat tu není. Žádný problém pro Mahmůta. Rychle nachází někoho kdo mi eura vyměnil v tak příznivém kurzu, že na tom musel evidentně prodělat. Doprovodili mě ještě k autobusu kde jsem se se všemi srdečně rozloučím…….