Blízký východ
Po hodině jízdy jsem v 10:15 vystoupil z minibusu v Kiniku. Na pořadu dne byla návštěva Xanthosu a Letoonu. Namířil jsem si to v plné polní rovnou ke Xanthosu. Ten byl kulturním a ekonomickým centrem Lýkijské konfederace, kterou tvořilo 20 městských států. A právě tento útvar je vůbec prvním známým federativním uspořádáním na světě.První ruiny…
Read More
Jen tak tak jsem stihl autobus do Kiniku. Kus cesty jsem šel z kempu pěšky ale pak jsem našel dolmuš a ten mě naštěstí dovezl až na otogar, to je název pro autobusové nádraží. A teď sedím v autobusu a na cestě do Kiniku dopisuji deník……. Nakonec jsem v kempu ve Fethiye strávil dvě noci.…
Read More
Vesnice Kayaköy by vlastně byla jen jedna z mnoha obyčejných vesnic nebýt jedné zvláštnosti. Nikdo v ní totiž nebydlí. Vesnice je němým pozůstatkem Řecko-Turecké výměny obyvatel z roku 1923. Kdy řecky mluvící pravoslavné obyvatelstvo Turecka bylo vyměněno za Turky žijící v Řecku. Vesnice zůstala po vysídlení bez obyvatel a po částečné obnově, která byla vynucena…
Read More
Cesta z Pamukkale do města Fethiye na jihozápadním pobřeží Turecka trvá mikrobusem necelých 5 hodin, a je asi v tom duchu, že z Dinizli jedete 3 a půl hodiny do kopce kdy, se krajina postupně mění z kopcovité na hornatou a s postupným klesáním teploty až na 12 stupňů Celsia se vyšplháte do výšky kolem…
Read More
V restauraci jsem se vydatně a chutně najedl, zaplatil, poděkoval a vyřídil pozdravy a velké díky panu Petekovi. Sedl do autobusu směr Pamukkale a těšil se na další náhodná setkání. To přišlo dřív než jsem se nadál. V autobusu spolu se mnou a pěti Turky seděl ještě další cestovatel. I když byl autobus prázdný, řidič…
Read More
Artemidin chrám byl ve své době jednou z největších Řeckých staveb a byl považován za normu iónského architektonického stylu. Proto byl také jedním ze sedmi divů světa. To se ale bavíme o době 2500 let nazpátek. Jestli někde zahlodal zub času, tak to bylo právě na chrámu Artemis v Efesu. Historie chrámu byla pohnutá už…
Read More
Na Izmirské autobusové nádraží jsem dorazil ve 21h. Už když jsem projížděli městem, měl jsem takový zvláštní pocity. Ty mi říkali, že poslední na co mám nyní chuť je velké město. A tím Izmir byl. Skoro 2 hodiny jsem bloudil po Izmirském nádraží kdy jsem bloumal nad tím kam teď. Do města se mi nechtělo,…
Read More
Místo satanova trůnu jsem díky bohu nikde nenašel, zato jsem objevil takřka rajskou zahradu, která obrůstala rozvaliny chrámů na akropoli. Teď v polovičce dubna rozkvétají všechny možné květy, kterým se v chrámových ruinách evidentně daří. Trochu mě tlačil čas, a tak jsem nechtě opustil kopec nad městem a vyrazil jsem do Asklépionu. Jen jsem zkusmo…
Read More