Bohatý život v jeskyních Goreme

Chtě nechtě, z Aglasunu jsem musel zpět do Antalye. Bral jsem jí jen jako přestupní stanici do Goreme. I špatné je pro něco dobré, a tak jsem v Antalyi nastoupil do stejného autobusu, kterém se zrovna snažil poskládat své končetiny Long Charles z Canakkale. Ten už byl ale ze všech těch klimatizovaný autobusů tak nastydlý, že se pořádně oblékl a snažil se vše zaspat.

Na autobusovém nádraží, kousek před Gereme se podařilo jednomu Turkovy nás doběhnout. Jak jsme byli všichni rozespalí, nechali jsem se jím zavést do haly, protože o sobě tvrdil, že je dopravce se kterým máme jed do Gereme. Mezitím, z nádraží odjel pravý dolmuš a Turek se s námi začal dohadovat, kolik mu zaplatíme za cestu do Gereme. Hodně se ale přepočítal. V tu chvíli se probudili ti z nás, kteří po hale do té doby chodily jako zombí a následovali dav. Cestu přímo do Gereme jsme měli už zaplacenou a nikdo z nás ji nechtěl platit znovu. Nějak jsme se dovtípili toho, že ta část lidí co s námi byla v autobusu a není už mezi námi stihli dolmuš od kterého nás mazaný Turek odlákal a tím nálada ještě zhoustla. Další hodinu trvalo dohadování a chvílemi šlo do tuhého. Turek, zklamaný svým neúspěchem začal být sprostý a z dostatečné vzdálenosti nám nahlas nadával. Jednomu z přihlížejících řidičů došla trpělivost, nebo chtěl ocenit naši výdrž při prosazování našeho a nebo se ho nás prostě zželelo a všechny nás naskládal do svého dolmuše a aniž by od nás chtěl něco zaplatit nás odvezl do Gereme. Ubytování jsem zajištěné neměl a proto jsem se přidal ke dvou dívkám, které šly na jisto. A tak jsem se seznámil s Číňankou Li a Slovinkou Sanjou, se kterými jsem strávil následující dva dny v Gereme a okolí.

Takhle na konci dubna je v Goreme příjemně. Obloha vymetená ale přitom ne úplně vedro. I když přes poledne bylo mezi homolovitými skalami bylo nesnesitelné vedro, tak po zbytek dne bylo ideální počasí. Rozvoj, který Gereme a přilehlé vesnice zaznamenali za posledních 20-30 let byl doslova raketový. Majitel hostelu, který by zpola tvořen pokoji vytesanými do skály a zpola nástavbou z cihel nám popisoval jak v okolí jako malí kluci pásli dobytek a až na několik málo hotelů pro nadšence zde nebylo zhola nic. Dnes je na každém stavení a baráku buď nápis restaurace, shop, hotel, hostel, bar. A měl pravdu, v Goreme je skutečně těžké najít místo kde se nic neprodává a nenabízí. Také ale připustil, že obrovský příliv turistů udělal z velké části chudých vesničanů žijících v nuzných podmínkách často ve skále vytesaných jeskyní boháče.