Tabrízem na kole

Sapa, Vietnam, Ásie, Vit Lastovka, Jaknacesty.cz (1)

Do Tabrízu jsem dorazil kolem 6. h ráno a hned jsem si musel posunout hodinky na 7:30. Před vstupem do vlakové haly čekala všechny cestující kontrola zavazadel. Mě a Annu z Německa, jediné dva cizince ve vlaku naštěstí pustili ihned. Oba jsme měli přes Couchsurfing zajištěné ubytování a potřebovali jsme si zavolat. Po chvíli pátrání jak se dostat k telefonní kartě bez íránských peněz k nám přistoupil pán a nabídl nám, že si můžeme zatelefonovat z jeho mobilu. Ani ne za půl hodiny tu byl Ali. Rozloučil jsem se s Anne a vyrazili jsme.
Taxíky jsou v Íránu velmi levné, a tak jsme do jednoho nasedli a jeli k Alimu do bytu, kde měl už ubytované 3 Číňany z předchozího dne.
Náš hostitel udělal všem snídani a mně navrhl, že by sehnal pro mě kolo od svého bratrance a projeli bychom se po Tabrízu na kole. Nadšeně jsem souhlasil, a tak o půl hodiny později přijíždí Aliho bratranec se svým kolem. Vyrážíme do města a já si uvědomuji, že naposledy jsem seděl na kole tak před 8 lety. Poslední, co bych čekal, že si na kolo opětně sednu až v Íránu.
Ali bydlí na okraji města a tam není provoz zas tak silný, ale čím víc se blížíme k centru, tím víc se to zhoršuje. Navíc Íránci mají trochu jiná pravidla silničního provozu, a tak auta a autobusy se ke mně přibližují až nepříjemně blízko a často mezi nimi musíme kličkovat. Hlavně já, Ali je na to už zvyklý.
Cestou mi Ali ukazuje místa, kam by se dalo jít, a tak projíždíme kolem muzea, bazaru atd. Dnešní úkol je nejdřív vyměnit peníze a koupit sim kartu na internet. S menšími komplikacemi se nám daří obojí a navíc při výměně peněz je to obohacené o výjev jako z filmu Bony a klid, ale v íránském provedení. Kdyby si dal někdo tu práci a nadaboval film do farsi, tak by tu byl velmi populární. Zatímco banka je prázdná, jedna z uliček naproti je plná místních veksláků, kteří vám smění cokoliv.
Projeli jsme kolem starého bazaru a dalších historických míst. Tabríz postihlo před 200 lety velké zemětřesení, během kterého byla srovnána se zemí až 1/3 města, a tak zmizela celá řada pamětihodností (o ztrátě lidských životů nemluvě). Moc historických staveb v původním stavu nezůstalo, i tak se bylo na co dívat, obzvlášť z pohledu cyklisty.
Jeden z historických bazarů, které jsme s Alim navštívili, naznačuje to, co je patrné i přes veškerá embarga. Velká část zboží je z Asie. Některá odvětví jako textilní průmysl mají své zlaté časy nevratně za sebou a jen málo místních výrobců se udrželo na trhu v návalu zboží z Asie. Vtipkujeme, že dost možná džíny, co si koupím v Praze a Ali zde na Tabrízském trhu, jsou ze stejné čínské továrny. Embargo evidentně nevadí ani Samsungu, jehož logo a reklama je vidět skoro všude. Naštěstí je ale celá řada produktů, které jsou bytostně domácí. Írán je velmocí nadvýroby hrozinek a jiných sušených plodů, ořechů a semínek všeho druhu. Už v Tabrízu jsem si vytvořil mnemotechnickou pomůcku, jak poznat místo na ulici, kde bylo nějaké srocení davu. Pozná se to podle hromádky slupek slunečnicových semínek na zemi. Takto se dá poznat i jakýmkoliv způsobem neoznačená autobusová zastávka.
Díky velkým zásobám nafty v Íránu funguje průmysl, který vytváří své produkty z nafty včetně všech možných plastů. A co v Íránu nevyrobí, získají od Číňanů za naftu. To, co Íránu schází, jsou asi nejvíc technologie, kterých nemá nazbyt ani Čína.
Byl to od Aliho velmi dobrý nápad, za celý den jsme toho zvládli objet docela dost a byla to daleko větší zábava, než kdybychom se museli trmácet místní MHD. Navíc jsme probrali spoustu věcí a během dne jsem zjistil, že s Alim můžu mluvit skutečně o všem.
V Elgoli parku, který je nejrušnějším místem v Tabrízu, jsme si dali vodní dýmku a vyrazili jsme domů. Zpáteční cesta byla o dost horší, protože jsme se vraceli v plném provozu.

Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?

Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa

Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.

Something went wrong. Please check your entries and try again.