Snídaně ve městě Hanoi

Už ráno, když jsme projížděli městem, jsem věděl, že se mi Hanoi bude líbit. Bylo kolem 7. h a projížděli jsme městem bez výškových budov a mrakodrapů s francouzskou koloniální architekturou. Ta byla však jen v centru a okolí. Následovala půlhodinová chůze do hostelu, a tak jsme procházeli po ulicích s narýsovanými kurty na badminton, po kterých se proháněli 70-ti letí pánové a dámy hrající čtyřhru. Opodál cvičila skupinka žen za doprovodu kazeťáku aerobik a hned vedle vyhrávalo tango a jiná skupina žen se učila tančit. To celé uzavírala skupinka cvičící Tai Chi. To, k čemu u nás slouží fitness centra, se zde odehrává na ulici. A tak procházíme okolo laviček a činek rozložených na dlažbě malého náměstí.

Když hodinu poté procházíme stejnými místy, není po cvičících seniorech ani stopy a jen na badminton nalajnované kurty naznačují, že zítra ráno se bude pokračovat. Opozdilec schovává lavičku na cvičení do rozeklaného stromu, přehazuje plachtou a i posilovna je uzavřena.

Solidní a čistý hostel za 6 USD za noc jsme sice našli rychle, ale pokoj bude připraven až v 9 h, a tak nám nezbylo nic jiného, než vyrazit do ulic. Po bezesné noci skrčmo ve spacím autobusu chodíme po městě s Ronenem a Embar jako zombí, až narazíme na kavárnu přímo u jezera. Na horizontu nejsou skoro žádné výškové budovy a architektura Hanoje (té části, kterou jsem měl zatím možnost vidět) naznačuje, že období francouzské koloniální správy je patrné na každém kroku. I jinak si toho Vietnamci vzali z francouzské kultury hodně. Café a bagetérie jsou pomalu v každé ulici a převzatých francouzských slov je ve Vietnamštině taky dost. Aspoň něco pozitivního tu Francouzi zanechali. Snad i proto sem nyní jezdí řada Francouzů aby si připomněli dávno zašlou slávu. I ta nenávist z místních už vyprchala, co jsme si, to jsme si.

Postele byly připravené a tak jsem to do jedné z nich zalomil. Bohužel jsem v poloze ležmo strávil více času, než by se mi líbilo. Po dni a půl proleženém na pokoji s nemožností se hnout z dosahu záchodu se mi ulevilo, a tak jsem vyrazil do ulic Hanoje. A to za velké pomoci Ronena a jeho čínské medicíny.