Po Mekongu do Kambodži

Sapa, Vietnam, Ásie, Vit Lastovka, Jaknacesty.cz (1)

Pluji po jednom z mnoha ramen řeky Mekong a jsem na cestě do Kambodži. Na hranicích přesednu do autobusu směr hlavní město Phnom Penh.
Byly na výběr dvě možnosti: speed boat a slow boat. Vybral jsem si druhou, a tak tu jsem jako jediný pasažér v lodi pro 30 lidí. Se mnou tu je už jen řidič a ženská, která má asi za úkol mě dovézt až na hranice.
Cesta lodí trvá celkem 3 h a necelou hodinu mám ještě před sebou. Na Mekong jsem se moc těšil a rozhodně mě nezklamal. Spíš předčil mé očekávání. Už v městě Can Tho, kde jsem si zaplatil celodenní cestu lodí po deltě, jsem si to užil. I proto jsem se rozhodl pro pomalou jízdu, než abych jen profrčel kolem a nestihl udělat ani jeden snímek. Oba břehy jednoho z mnoha kanálů jsou hustě zarostlé a nepravidelně osídlené. Asi podle toho, jak to umožňuje pevnost hráze. V některých místech je hráz oddělující dva kanály max. 3 m široká, někde dost na to, aby tam mohly stát domy na kůlech, a v některých místech je dokonce protržená. Sem tam vykouknou z houštin pěkná dřevěná stavení. V původním stavu a stylu jich tu je dost. Často mají z dřeva vyřezané ozdobné průčelí. Jak je ve Vietnamu asi zvykem, je z lodi vidět až do obýváku, kde se sedí převážně na dřevěné podlaze. Jediné, co zabraňuje podobným zvědavcům, jako jsem já, ve výhledu, jsou křoviny a stromy lemující břeh. Přece jen ale mají některá stavení velké kusy látek jako záclony.
Chatrčí z vlnitého plechu, po bambusu a rákosí nejpoužívanějšího stavebního materiálu, je po obou březích taky dost. Takové stavby nemají ani kůly a tak jsou první na ráně, když stoupne hladina vody. Domy těch šťastnějších stojí na 1,5 m vysokých dřevěných nebo betonových kůlech. Některé domy mají pak kůly až 2 m vysoké, a v takových případech se zde odehrává běžný rodinný život s hamakami zavěšenými na sloupech a několika stoly. Co chvíli se ukáže mezi kůly místní nálevna nebo obchod. Ustájený dobytek taky není výjimkou.

Z hlavního vchodu ve výši 1,5 m nad zemí pak vede dřevěná rampa rovnou do vody k nejběžnějšímu dopravnímu prostředku – k lodi. Bárka stojí u většiny podobných obydlí, ale někdy je u břehu zakotvena obytná loď. Taková, jakou se dopravují místní produkty na vodní trhy. Přes záď je vidět do kajuty, ve které evidentně lidé žijí.
Po třech hodinách se blížím k plovoucí budově a podle vzhledu se tváří na celnici. Jestli vietnamská celnice je na vodě, tak to jsem zvědavý, jak vypadá ta kambodžská.
Objednal jsem si nejdražší kuřecí polévku s instantními nudlemi za 3 $ a čekám, až se i celníci vrátí z oběda. Až na ty nudle dobrá polévka s velkými kusy kuřecího masa a zeleniny. Jen co jsem dojedl, ženská, co mě provázela, mi podává pas s vietnamským razítkem a loučíme se. Na břehu už na mě čeká Kambodžan.
Už teď vím, že se do Vietnamu vrátím. Na sever za místními kmeny. Do Hanoje za klidnou atmosférou a historickým městem, které není jen kulisou pro turisty. Možná i do Nha Tranga za nějakou tou pařbou. Do Dalatu a hlavně jeho okolí. Na písečné duny v Mui Ne, které mi unikly. Vrátím se, abych se ztratil v nekonečných ramenech delty Mekongu. A vrátím se za Ronenem a Betty.

Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?

Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa

Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.

Something went wrong. Please check your entries and try again.