Otel Cemik, písmeno H. není jediným nedostatkem

29.4.2013 Van

Jak jsem tak chodil Vanem od jednoho zavřeného hotelu ke druhému litoval jsem, že jsem si předem nezjistil o ubytování ve Vanu víc. Bylo to zvláštní ale přijel jsem do města Van v domě kde všechny probíhaly rekonstrukcí. Zašel jsem do postraních uliček, zkoušeje štěstí oslovováním místních. Nakonec jsem nad vchodem do jednoho baráku zahlédl ceduli Otel Cemik. Otelu Cemik nechybělo jen písmeno H ale především pořádná rekonstrukce. Byla to šílená díra ale v “recepci“ byla wifina a to mi stačilo. Pokoj jsem získal trochu zvláštní způsobem ale aspoň jsem měl další úsměvnou historku. V recepci mi pan Cemik sdělil, že pro mě má jeden pokoj. Vyšli jsme o patro výš, otevřely dveře. Na posteli se zrovna probouzel mladý Turek. Oteliér mu řekl něco turecky a mladý Turek vyletěl jako střela:„pokoj je tvůj“ pravil pan Cemik a odešel. Vše co bylo na posteli jsem dvěma prsty strhnul, hodil do rohu místnosti a rozbalil jsem spacák. Nikde žádný nepříjemný hmyz a tak jsem to prubnul.
Snaha získat Iránskou měnu byla zbytečná. Ve dvou směnárnách je vůbec neměli a ve třetí mi dali takový kurz, že jsem šel o dům dál. Ke všemu jsem si ani nemohl vyzvednout turecké liry, protože u všech bankomatů jsou dnes fronty, někde i deseti lidí. Bankomat, kde nikdo nestojí je prázdný, Turci mají dnes asi výplatní den. Výměnu peněz jsem musel nechat až na Iránský Tabriz. Anabáze s výměnou peněz mi připomněla postoj řady Turků k Iránu. Asi nejlépe to vystihl Turek, kterého jsem potkal v autobusu z Istanbulu do Canakkale. Shrnul to do jedné věty: pokud se o Irán zajímá USA, projeví se to i ve zprávách v Tureckých médiích. A takřka vždy kontextu co si USA myslí o Iránu. Jinak se většina Turků o Irán vůbec nezajímají. Z toho se dá nicméně vypozorovat i postoj Turků k USA. Není to totiž Německo, které je vzorem. Je to USA. Promítá se to i do Tureckého filmového průmyslu. Viděl jsem celou řadu akčních scén na chlup stejných jako z amerických filmů. I hlavní představitelé měli velmi podobné rysy obličeje. A tak jsem viděl Tureckého B. Willise a A. Jolien a pár dalších Tureckých herců, kteří jakoby vypadli z oka svých slavnějších originálů. Amerikou se inspirují i politici. Hlavní zprávou dne byl několika minutový záběr na tureckého prezidenta, jak držíc v ruce tablet (jasně že americké značky Apple) vede videokonferenci se svými kolegy. Úsměvné na tom je, že tak 5 měsíců zpět, proběhla na CNN naprosto stejné reportáž s B. Obamou v hlavní roli.