Kambodžská celnice

Sapa, Vietnam, Ásie, Vit Lastovka, Jaknacesty.cz (1)

S řidičem procházím po prašné cestě, nalevo napravo pole nebo houští. Vidím vietnamskou vlajku, takže jsem ještě ve Vietnamu. Procházíme kolem nových strážních budek, ve kterých nikdo není, poslední Vietnamská kontrola je ve slaměných budkách. Celníkovi houpajícímu se v hamace podávám svůj pas a cukají mi při tom koutky, ale musím se držet. Za stálého houpání mi vrací pas a já opouštím Vietnam.
Procházíme kolem několika kambodžských budek s celníky houpajícími se v hamakách. Jeden jen mávl rukou, jako že máme jít dál. Sedáme do mikrobusu a po pár metrech na silnici uhýbáme na prašnou cestu širokou tak na jedno auto, kterou nám zabírají dva koňské povozy.
Čekám spolu s řidičem na špinavém zápraží jednoho domku se slaměnou střechou uprostřed vesnice na kambodžském území. Hned naproti je stavení ze slámy, asi bývalá celnice 🙂 . Přichází úředník, odemyká a lehá do hamaky v jednom z pokojů. Ten to asi nebude. Přichází druhý a podává mi formulář. Na dřevěném viklajícím se stole vyplňuji žádost o víza. Platím 22 USD, to je příjemná cena, mohlo to být víc. Oficiální poplatek za víza je sice 20 USD, ale vždy si říkají cenu i se spropitným. A dokonce mi dává na 5 USD zpět 3 USD, a to mi také bylo řečeno, že neradi vracejí. Teď už přicházím k hezké nové a tentokrát už asi oficiální budově. Vyplňuji další formulář a dostávám razítko.
Projíždíme vesnicemi a scéna z okýnka mikrobusu je následující. Domy převážně na betonových kůlech, ale najdou se tu i na dřevěných. Sem tam se ukáže dům přímo na zemi. Domy na kůlech můžou být od půl metru až po 2,5 m nad zemí. Pod takovými domy se pak odehrává rodinný život. Jsou tam stoly a zavěšené hamaky. Ve stejnou chvíli se vyhýbáme plachtám posetým naloupanou kukuřicí rozloženým přes půlku silnice, které se střídají podle hustoty osídlení, a s pěti mladíky na jednom skútru. Asfalt střídá prašný tankodrom, evidentně tu řeka strhla břeh. Jsme zpět na asfaltu a koly na mé straně chvilkami i na kukuřici. Řidič se řítí prostředkem silnice, je to bezpečnější, co chvíli do silnice z obou stran vjíždějí děti na kolech. Takový místní přechodový rituál. Mužem se staneš, až dokážeš bez rozhlédnutí vjet na kole do silnice, kde tě může srazit auto. Řidič se začal česat a přitom troubí. Od kulečníkového stolu vyloženého na prašné cestě před hospodou přímo vedle silnice na mě mávají malí kluci. Brzo zjišťuji, že kulečníkový stůl tu nesmí chybět v žádné hospodě. Jen to umístění není v hospodě, ale před ní pod otevřenou oblohou. Míjíme první Khmérské chrámy, nedávno postavené.
Ti co přežili ve svých 7 letech přechodový rituál se ve svých 14 letech připravují na další. Je jím jízda na jedné motorce se dvěma kamarády uprostřed silnice v okamžiku, kdy je z jedné strany míjíme v minibusu a z druhé strany nákladní vůz za notného povzbuzování klaksony z obou stran. Přejíždíme snad už dvacátý můstek za půl hodiny, neklamný důkaz toho, že Mekong je všudypřítomný. To je vidět i na krajině, spousta plných odstínů zelené, a některé vidím poprvé v životě.
Rychlost vozidla se zásadně nepřizpůsobuje stavu a dění na vozovce, tomu se přizpůsobuje jen intenzita troubení. Místní vláda je trojmocná, tak si aspoň vysvětluji plakáty se třemi pány všude podél cesty. Ty se střídají už jen s reklamou na pivo Angkor. Otřesy přestaly. Jedeme po tak rovné asfaltce, že i D1 nebyla tak rovná týden poté, co ji zpustili.
Cestou nabíráme další cestující a minibus se rychle zaplnil. Před Phnom Penhem zase většina vysedá a my zastavujeme a řidič kupuje tašku plnou šneků. Kambodža byla také součástí Francouzské Indočíny. A pozůstatkem toho jsou bagety, pití kávy, pojídání šneků a koloniální architektura v celé jihovýchodní Asii. Jsem v Phnom Penhu.

Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?

Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa

Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.

Something went wrong. Please check your entries and try again.