Jak se nenechat obrat – jak smlouvejte jako profík

Jedna z věcí, která se vám jako cestovateli nevyhne je vědomí, že vás zrovna natáhl místní obchodník. A je to o to nepříjemnější, když peněz vážně nemáte na rozdávání a máte přesně stanovený rozpočet na každý den.
Přitom je jedno, že jste smlouvaly už mnohokrát. Máte prostě svůj den a stačí chvilka nepozornosti, stačí když obchodník na vás pozná, že o věc máte vážně zájem a jste jeho. A on to ví.
Vzpomínám si, jak jsem na Bali dokázal usmlouvat až neskutečnou cenu za tácky abych o hodinu později přeplatil šátek a kalhoty u jiného obchodníka. A to jen proto, že jsem se nechal až moc unést a přestal se kontrolovat. Obchodník na mě poznal, že to vážně chci koupit a pak už z další ceny neuhnul a já v tu chvíli prostě nebyl schopný odejít z krámu bez toho abych koupil jak kalhoty co nosí místní Balijci tak šátek. Ovládlo mě naprosto neracionální chování a i když jsem o další hodinu později měl z věcí co jsem pořídil stále velkou radost (a dodnes mám) věděl jsem, že okolní ulice jsou plné totožného zboží a za lepší cenu.
To je to lepší, co se vám může přihodit. Ve valné většině případů jste dnes a denně na svých cestách vystaveni nekompromisním obchodním praktikám a trikům po léta pilovaných na tisícovkách vám podobných. To jak obstojíte v té příští zkoušce, to jestli odejdete s pocitem nejlepšího obchodníka na světě, a nebo budete po cestě mezi zuby trousit nadávky jak budete míjet jeden stánek za druhým s identickým ale levnějším zbožím záleží i hodně na tom, co jste se naučily z toho posledního výprasku.
Bez ohledu na tom jak moc je to frustrující pocit, když vás někdo neskutečně natáhne záleží jen na vás jestli to připustíte i příště.
Musíte si uvědomit, že proti vám stojí často velmi schopní protivníci, kteří se dost možná učili prodávat už ve věku kdy vy jste bezstarostně vyrazily do první třídy. Vy toho určitě víte hodně o světě a o celé řadě věcí. Oni ovládají jednu jedinou věc ale ovládají jí až pekelně dobře. Za ta léta si osvojili triky a strategie, kterými na vás působí za jediným účelem.
Seznam nejpoužívanějších jsem sepsal proto, abyste se s nimi seznámili, i když řadu z nich jste už zažily na vlastní kůži, ale hlavně je příště včas rozpoznali a nebyly vůči nim tak náchylný:

1. přátelství na život a na smrt – obchodníci velmi rádi využívají toho, že řada cestovatelů přijíždí do jejich země aby poznali místní kulturu a místní lidi. Pak, když už vás získaly jako kamaráda, vám jakoby mimoděk začnou nabízet své služky a nebo služby svého kamaráda.
2. pozvání na čaj – a to hlavně v prostředí blízkého východu je velmi často záminkou pro to, aby vás dostali do obchodu. A následně poté co si vypijete několik čajů do situace kdy budete cítit mírný pocit viny, že jste se seznámili s príma týpkem a napili se. Slabší povahy nebo nezkušení cestovatelé tomu podlehnou, a po chvíli vzdoru odcházejí z obchodu s něčí co vůbec původně nechtěli. Vy ale teď víte, že ten pocit viny ve vás byl vyvolán záměrně. Příště, až vás zase někdo pozve na čaj ujistěte se, že jste mu daly jednoznačně na vědomí, že NIC kupovat nebudete. Jestli i poté, bude trvat na svém, je to už hra kterou on nemůže vyhrát ale ještě to neví. Vy si vychutnejte každý doušek čaje ve stínu a chladu i příjemnou konverzaci. Jakmile ale přijde okamžik (a on přijde) kdy vám začne něco nabízet v klidu dopijte, poděkujte, rozlučte se a nedbejte na to jak moc za vámi gestikuluje a nadává.
3. ukáži vám obrázky svých dětí – je často součástí konverzace nad zmíněným čajem. Ať už vám k tomu ukazuje jejich fotky nebo jen vyjmenovává kolik jim je a jak se jmenují, nenechte se tím moc ovlivnit.
4. děti – bývají často používáni jako profesionální žebráci. To, že často ani místní nejsou z těchto žebráků nadšení svědčí i 3 roky starý příběh co jsem zažil v Káhiře. Byla pozdní noční hodina, když jsme s Leilou procházeli parkem poblíž náměstí Tahrír. Sem tam posedávali lidé a pobíhaly děti. Až jedna malá holčička přiběhla i k nám a natáhla ruku. Až v tu chvíli jsem si všiml, jak byla špinavá a uboze oblečená v nějakém hadru. Lejla ji k mému překvapení odehnala. Když viděla můj překvapený výraz rychle dodala: „kdybych věděla, že je to pro ní tak jí dám vše co mám, ale vše je pro támhletu“ a mávla směrem k silné ženě vše sledující z povzdálí. Hned jsem získal jinou perspektivu, všechny děti co po parku pobíhaly patřily k ní a ona je co chvíli vysílala vyžebrat k novým lidem.
5. vyvolání pocitu viny – je jeden z nejefektivnějších triků ve všech zemích nejen třetího světa. Už nevím kolikrát jsem viděl, turisty jak rozdávají jednodolarové bankovky jen aby utišili svůj pocit viny. Můžete si namlouvat co chcete ale o nic jiného nejde. A co hůř, tím že kohokoliv naučíte, že stačí vypadat dostatečně uboze a žebrat tím jim dáte tu nejhorší lekci, která se vám pak vrátí v dospělých lidech, co nebudou chtít vaše peníze bez a nebudou moc chápat, když jim je nebudete chtít dát jen tak pro nic za nic. A navíc ani toho pocitu viny se nezbavíte jen do okamžiku kdy přijde další žebrající. A jen tak mimochodem, ti co vybírají jsou jen prostředníci a to kam vaše peníze směřují vám zůstane skryto.
6. naštvěte ho – jeden z okamžiků jak poznáte, že jste usmlouvali skutečně dobrou cenu je, když zatlačíte obchodníka do kouta a převezmete jeho roli. Najednou jste to vy co vtipkuje, mluví o svých dětech, a že nemáte dost peněz na dárky pro všechny a tím vším co většinou říká on ho prostě ukecáte, prodá vám to i tak směšnou cenu jen aby se vás zbavil. Ale nefunguje to vždy. Jsou místa, kde je tolik turistů, že se prostě nechytnete a buď zaplatíte vy jeho cenu nebo někdo jiný. A taky si všimněte, že v takových místech už o vás neprojevují tak intenzivní zájem. No, protože nemusí.
7. plaťte jako místní – místa kde jsou místní lidé pouze za pultem jsou mi vždy podezřelá. Jasně na řadě míst to jinak ani nejde. Tam to od vás vyžaduje holt trochu víc, té trpělivosti nevletět do prvního krámu a nechtít ho hned vybílit. Projděte si pár obchodů, poslouchejte co za to tričko platí jiní cestovatelé a jak moc smlouvali. I proto mám raději živá místa, jak já tomu říkám. Místa kde žijí, nakupují, jedí a smlouvají hlavně místní. Tam je už jednoduché si počkat co zaplatil místní a chtít to samé, ve stejném množství a teď bacha mít přesně připravené peníze. Tím dáváte najevo: já vím kolik to stojí.
8. prostě odejděte – během smlouvání o lepší cenu někdy pomůže byť jen naznačit, že odcházíte, jsou ale okamžiky kdy to musíte risknout a skutečně odcházet, když jste ten den jediný zákazník tak za vámi ještě poběží
9. připravte si peníze – to se mi několikrát vyplatilo v okamžicích kdy bylo poznat, že není ochotný mi to prodat za tu cenu co mu nabízím, pohled na peníze v mé ruce a jak je zpět strkám do kapsy abych je následně opětně vytáhl a podal mu je se slovy: „víc dát nemůžu“ . Naprosto vždy to zabralo! (ale nemůžete z nich taky dělat úplný blbce, mají přece jenom svojí hrdost)
10. sériová výroba – existuje všude kam se podíváte. Nesouhlasím s tvrzením, že všechno je vyrobeno v Číně. Je toho hodně co má čínský původ ale daleko méně než si myslíte. To ale ještě neznamená, že nikde jinde nevědí, co je to sériová výroba. Až na hodně velké výjimky vše co je vám nabízeno je vyráběno ve větších či menších sériích a tudíž si můžete být jisti, že za rohem to budou mít taky.

Jako u všech tipů, co v různých příspěvcích popisuji i zde platí, že seznam není zdaleka úplný a v průběhu cest ho budu doplňovat o nové triky a způsoby jak na ně vyzrát. A díky tomu, že následujících 18 měsíců strávím na cestě po Africe bude o čem psát.
To můžete udělat ale i vy! Vložte komentář a pokud to bude zajímavý postřeh vložím ho do dalšího příspěvku na toto téma (se svolením autora  ).
Hlavně nikdy nezapomeňte, že vy máte peníze a oni je chtějí. Proto tam jsou. Jasně taky to jsou lidé, a taky s vámi rádi vtipkují, popíjejí čaj, mluví o svých 5 dětech a s rukou na vašem rameni vám říkají kamaráde ale když už se jde na věc tak jde především až na prvním místě o vaše peníze.

Smlouvání zdar!