„capuccino fir dich yunge man“

Sapa, Vietnam, Ásie, Vit Lastovka, Jaknacesty.cz (1)

Jen tak tak jsem stihl autobus do Kiniku. Kus cesty jsem šel z kempu pěšky ale pak jsem našel dolmuš a ten mě naštěstí dovezl až na otogar, to je název pro autobusové nádraží. A teď sedím v autobusu a na cestě do Kiniku dopisuji deník…….

Nakonec jsem v kempu ve Fethiye strávil dvě noci. Město mě příjemně překvapilo hlavně marinou a doky, kde bylo na co se dívat. Hned bych na jednu z lodí nasedl a vyplul bych po středozemním moři a klidně i dál. Jak jsem se ale od mých nových sousedů v kempu dozvěděl, loď je pěkně drahý koníček a jestli je dřevěná tak je to ještě dražší. Starší německý pár a s nimi pár psů se usídlili v kempu v době, co jsem byl zrovna ve vesnici duchů a tak můj návrat považovali jejich psi jako vstup na jejich území a dávali mi to patřičně najevo, bohužel skoro celou noc. A tak jsem se moc nevyspal ne zimou, ale neustálým štěkáním. Ráno to začalo na novo a tak jsem vstal, popadl větev a snažil se psi zahnat. O to se konec konců snažili i jejich majitelé, ale moc je vycvičené neměli, respektive vůbec a tak jsem byl s klackem úspěšnější. Aspoň na chvíli. To pro změnu ale rozčílilo mé sousedy, kteří na mě volali něco ve smyslu, že to jsou jen psi a, že za to nemůžou. Na to jsem jim v rozčílení a v němčině (ani nevím, kde jsem v paměti našel tolik slovíček) odvětil, že se snažím celou noc usnout a, že by si měli své hunte hlídat. Po chvíli si to ke mě dáma míří s hrnkem kávy: „capuccino fir dich yunge man. Ó, danke shene!   (omlouvám se za německý pravopis). Uběhlo pár minut a už jsme seděli u jejich karavanu v družném hovoru…..

Teď to musím na chvíli přerušit, zvedl jsem totiž hlavu a koukám z okna busu, vidím po levé straně pohoří úplně bez mraků, takže jsou vidět i zasněžené vrchy ale nic ve smyslu sem tam flek sněhu,   třetina masivu je pod sněhem, evidentně tu musí být skvělé podmínky pro lyžování.

…..Zpět k mým novým přátelům. Dozvídám se, že čekají na své přátele, a volný čas vyplňují údržbou lodě která jim kotví v docích.  Provádějí na ní každoroční údržbu, natírání, lakování, spárování, výměnu opotřebovaných součástek a spoustu dalšího. Je to jako byste museli měnit lak a spoustu součástek na svém autě každý rok. Ve Fethiye platím100 euro jen za parkování lodi v marině, a to vlastní jen 12m loď, žádný velký koráb. Proto se také přesunou do města Kaš, kde to bude levnější. Starší německý pár, žil nějakou dobu pouze v Turecku ale teď žijí střídavě v Německu i zde a během roku to po několika měsících střídají, podle toho je-li počasí na plachtění a plavení nebo ne.

Po společné snídani jsem se vydal do doků a do mariny abych si to tam pořádně prohlédl a podobným nic neděláním jsem strávil celý den.

Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?

Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa

Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.

Something went wrong. Please check your entries and try again.