Asklépion, místo zázračných uzdravení

Sapa, Vietnam, Ásie, Vit Lastovka, Jaknacesty.cz (1)

Místo satanova trůnu jsem díky bohu nikde nenašel, zato jsem objevil takřka rajskou zahradu, která obrůstala rozvaliny chrámů na akropoli. Teď v polovičce dubna rozkvétají všechny možné květy, kterým se v chrámových ruinách evidentně daří. Trochu mě tlačil čas, a tak jsem nechtě opustil kopec nad městem a vyrazil jsem do Asklépionu. Jen jsem zkusmo mávnu na dva Turky co kolem mě projeli autem a už jsem se vezl zpět do centra. Když se dozvěděli, že chci ještě do Asklépionu, jen přibrzdili na náměstí, kde jeden z nich vystoupil a mladík ze kterého se vyklubal oficiální průvodce mě odvezl rovnou před vstup komplexu, se slovy: „kdybys šel pěšky tak by jsi měl na prohlídku už jen půl hodiny“. Hned vedle komplexu se rozprostíral vojenský tábor, což jsem si uvědomil až když jsem si chtěl udělat fotku okolí. A najednou koukám v hledáčku vidím tanky a vojáky. Vím, jak jsou Turci nervózní z podobných špionážních snah a tak jsem raději ihned foťák namířil jiným směrem. Vydal jsem se po dlážděné cestě lemovaná kdysi zastřešeným sloupořadím.

Asklepion, svatyně zasvěcená Řeckému bohu uzdravení se za Římské nadvlády postupně stala vyhledávanými lázněmi jejichž návštěvu nesměl vynechat žádný významný Říman. Dokáži si živě představit jak se Římané ve společnosti bavili na úkor svých spoluobčanů: „cože vy jste ještě nebyli na dovolené v Asklépiových lázních v Pergamu? Jdeme Pýthie, tito Římané nejsou hodni naší společnosti“…….. Bohatí Římané sem jezdili aby zde byli viděni, nemocní sem jezdili pro uzdravení těla i ducha a často pro poslední naději. Lidé zde byli “zázračně“ uzdravováni po té co navštívili lázně či se prošli po gymnasionu. Asklepion by tím co se rozumí pod výrazem významné poutní místo.

Z mého rozjímání a vybírání nejlepšího místa pro focení mě vyrušil hlídač, který na mě z dálky volal a mával. Už byl čas jedině tak na pár posledních snímků. Došel jsem k až němu ale vzhledem k tomu, že od konce dlážděné cesty až k pokladně to byl ještě pěkný kus cesty, usadil mě hlídač za sebe na motorku i s mojí bagáží a s občasným kličkováním mezi sloupy jsme dorazili až k pokladně kde se se mnou rozloučil.
Několika hodinové čekání na další spoj jsem vyplnil touláním po centru města a vzhledem k tomu, že jsem za celý den nenašel čas se najít, vždy jsem si někde koupil něco k snědku a za chůze jsem to do sebe ládoval. Černé olivy, pečivo a sýr jsem si koupil v takovém množství, že mi to pak vystačilo až do druhého dne. Vyrazil jsem do Izmiru………..

Taky chceš cestovat a žít v zahraničí a nevíš jak na to?

Odebírej osobní cestovatelské rady a tipy ze všech koutů světa

Tvé soukromí je pro mě vším. Když tě cestování přestane zajímat, stačí odhlásit odběr.

Something went wrong. Please check your entries and try again.